Severočeský Faust doktor Kittel

Zajímavosti o Severočeském Fausovi, nazývanému doktor Kittel.

Ke každému oblasti a kraji se váže nějaká pověst, tradice, pověra.  Jen díky pečlivé práci mnoha sběratelů těchto starých vyprávění od pamětníků se až do dnešních dní dochovaly různé povídačky. Naši předkové si jejich vyprávěním krátili dlouhé zimní večery. Tehdy nebyla televize, lidé se víc mezi sebou bavili, povídalo se i při domácí práci, aby práce šla lépe od ruky. A děti seděly s otevřenou pusou a poslouchaly… Mělo to pro všechny nesmírný význam, protože v každé „poudačce“ byl reálný základ, vypravěč trošku něco přibarvil a přikořenil a na závěr přidal nějaké poučení. Tak vzniklo mnoho pověstí v celých Čechách i na Moravě. Ale pozor, severní Čechy jsou přece jen v něčem oproti jiným krajům výjimečné. Nikde totiž jinde nemají svého Fausta. Natož, aby Faust nebo kdokoliv jiný se dočkal takového věhlasu. Ale začněme od začátku.

Bylo, nebylo…

Nejznámější postavou Jizerských hor byl bezpochyby léčitel, čaroděj, doktor dlouhého jména Jan Josef Elleazar Kittel. Věhlas legendárního Kittla dosáhl do celých Čech. Mezi lidem se říkalo, že „komu už ani Kytl nepomůže“ u nejtěžších případů nemocí, ten to má spočítané. Jednou z prvních písemných zmínek o Kittlově umění léčit je zápisek přímo od samotného císaře Josefa II. v cestovním zápisníku k 15.9.1779 (Český lid VII. 1898, str. 166): „Od Šumperka přehlédne se celá krajina na vše strany, také jest zde proslulý doktor, který jest velmi stár, ale výtečně prý nemocné hojí a léčí.“ Celý rozvětvený rod Kittelů byl známý svým léčitelským uměním. Pradědeček ranhojič Kašpar Kittel (používal i tvar jména Kytl, Khűtl, Kietel) přišel do severních Čech v roce 1648. Otec Jana Josefa, Melichar, ačkoliv byl vesnický zámečník, měl také léčitelské schopnosti a znalosti.  

Kašpar i Melichar Kittlovi žili ve vesničce Šumburk. Vesnička se nyní jmenuje Krásná a rozkládá se na pomezí mezi německy a česky hovořícími obyvateli KittlovkaJizerských hor. Melicharovi a jeho ženě se počátkem roku 1704 narodil syn Jan Josef Kittel. Tento mládenec si z celé rodiny získal největší léčitelský věhlas. Svému umění se naučil od svého otce, který ho brával s sebou za pacienty, aby viděl léčbu v praxi. Otec ho učil a předával mu své zkušenosti bylinkářské jednak se sběrem a užíváním léčivých rostlin, ale taky lékařské a TO S napravováním zlomenin a vykloubenin. O synkových schopnostech už od dětství lidé říkávali, že budou neméně tak dobré, jako jsou schopnosti jeho otce. Historie nám však ukázala, že v tomto případě žák předčil svého učitele. Ovšem kromě znalostí a zkušeností mu otec předal i „rodinné stříbro“.

Tím stříbrem byla mast. Kittlova mast. Kittlově masti se dříve říkávalo „zámečnická“ a podrobně se o ní zmíníme ještě v dalších článcích.

Jan Josef Elleazar Kittel si své rozsáhlé znalosti stále doplňoval a prohluboval samostudiem lékařských knih. Přestože nevystudoval žádnou lékařskou univerzitu v Čechách ani v Evropě, oslovovali ho pacienti „doktore“. Možná toto oslovení vzniklo tím, že Jan Josef Kittel za svůj podpis připojoval občas titul chirurgus. Tento titul mu udělilo krajské grémium ranhojičů v Mladé Boleslavi: ATTESTAT INCORPORATIONIS ET APPROBATIONIS.

Jan Josef Kittel, chirurgus, ke studiu využíval i kostru kostlivce, což bylo na tu dobu nezvyklá věc. Mezi knihy, ze kterých čerpal odborné informace, patřila i slavná kniha doktora Fausta : MAGA NATURALIS ET INNATURALIS. Doktor Kittel se v ní i v mnoha dalších knihách snažil nalézt, tak jako mnoho učenců a badatelů před ním i po něm, elixír života, navracející lidem zdraví. Podle pověsti prý Kittel vlastnil čarodějnou knihu, kterou před smrtí zakopal v blízkosti své roubenky zvané BURK č.p. 10.

Jak čarodějný doktor Kittel k plášti s recepturou na Kittlovu mast přišel.