Co je mumio
Mumio se nazývá také Elixír králů a velmožů. Tibeťané jej označují jako barak šun (Brogshaun) – v překladu „horský olej“. Indové používají název Shilajit, arabský ekvivalent zní Chafiz-al-Adžsod nebo Arakul džibal – „horský pot“.
Mumiu se říká také černé zlato a kdysi se vyvažovalo skutečným zlatem. Dodnes zůstává záhadou jeho původ. Mumio je přírodní biostimulátor a je známo, že velmi silně posiluje imunitní systém.
Vlastnosti mumia
Odborníci se shodují, že mumio je černá hmota se specifickou vůní a chutí. Prosakuje ze skalních puklin a tvoří na stěnách jeskyní krápníky. Na povrchu je lesklé, podobné asfaltu, a rozpouští se při nízké, až tělesné teplotě. Proto je nutné dávat pozor na zdroj, abychom místo mumia neobdrželi obyčejný asfalt.
-
Má výrazně hořkou, nezaměnitelnou chuť a zvláštní vůni.
-
Snadno se rozpouští ve vodě, ale v lihu nikoli.
-
Z chemického hlediska jde o přírodní směs organických i anorganických látek.
Mumio obsahuje:
-
26 stopových prvků
-
10 oxidů kovů
-
6 aminokyselin
-
steroidy, fosfolipidy
-
řadu vitamínů, éterických olejů a dalších biologicky aktivních látek
Historické zmínky
První psané zmínky o mumiu se objevují v zápiscích perského lékaře a filozofa Avicenny z 11. století. Ten upozorňuje na vysokou účinnost mumiového balzámu při zlomeninách a na zlepšování celkového zdravotního stavu.
Slovo mumio doslova znamená „chránící tělo před nemocemi“ nebo také „tělo uchovávající“. V oblastech bývalé perské říše se slovo mum používá pro označení růstu.
Kde se nalézá mumio
Naleziště se nacházejí vysoko v horách Asie. Domorodci jej sbírají v jeskyních a skalních průrvách, často ve výškách nad 3000 m.
-
Sběr probíhá během několikatýdenních výprav, kdy se nasbírá jen několik vaků syrového mumia.
-
Protože jde často o jediný zdroj příjmů, místa nalezišť se tají a předávají pouze z otce na syna.
-
Mumio se vyskytuje na stěnách a stropech jeskyní nebo v průrvách v podobě krápníků či malých stalaktitů, které připomínají slzy – proto název Slzy hor.
Historie hledání a používání mumia
První zmínky o mumiu jsou starší více než tři tisíce let. Znali jej v Babylóně, Persii, Egyptě, Řecku, Římě i v Asii.
-
Samotné slovo mumio (psáno také mumjo, mumijo, mumyo) má pravděpodobně základ v řečtině a znamená „tělo uchovávající“.
-
Tento název se používá v západní civilizaci.
Na co se používá mumio
O mumiu psali a zkoumali jej například:
-
Aristoteles (zkoumal účinky na lidech)
-
jeho žák Alexandr Veliký
-
Shirasi, Tabíb, Paracelsus, Agricola, Quiricus, Servet
Z historických faktů vyplývá, že mumio bylo jako farmakum používáno už Sumery. Objevuje se ve védách – indických posvátných knihách, v lékařských spisech jako Sušruta-Samhita, Čcaraka-samita a v čínské Knize o obtížných problémech.
Vědomosti o mumiu a jeho aplikaci se uchovávaly v tajnosti a předávaly se pouze ústně v rodinách vysoce postavených lékařů.
Účinky mumia
-
doplňuje hladinu minerálních látek v organismu
-
stimuluje rezervy organismu
-
chrání tělo před působením toxických látek
-
příznivě působí na rány a popáleniny
-
efektivně se používá při obtížích trávicího traktu