Zelený jíl byl lék I. sv. války

Zelený jíl jako lék za I.světové války

 

Zelený jíl na mechanické čištění střev a vůbec i ostatní barevné variace jílů- hnědý jíl, bílý jíl, žlutý jíl či šedivá varianta jílu jsou jako univerzální prostředek mezi původními obyvateli známy snad na celém světě.

Američtí indiáni v dobách největšího hladu, v dobách kdy neměly celé kmeny nic k jídlu, tak používali na zasycení jíl a kamínky. Kromě zasycení působil jíl na Jíl v trávělikvidaci parazitů, bakterií a virů, které byly mezi indiány rozšířeny a běžně je trápily. Je snad nad slunce jasné, že indiáni nic nevěděli a nikdy neviděli viry a bakterie, jediné, co viděli, byly některé druhy parazitů, když tito tvorové opouštěli indiánovo tělo. Ale samozřejmě znali nemoci, které tyto neviditelné potvůrky vyvolaly. Průjmy, infekce, nemoci… Pojídání jílu není ovšem výsada jenom amerických indiánů. Jíl do stravy běžně zařazují obyvatelé východní kultury z oblasti Ázerbájdžánu, Kyrgýzie, Austrálie …

Ani Evropa nezůstala pozadu v pojídání jílu, i zde byl jíl taky dávno známý.

Mezi moje vzpomínky z dětství patří jedna, co mi tehdy připadala dost zvláštní. Bylo mi asi 13 let a můj dědeček, přímý účastník bojů na italské řece Piavě, mi vyprávěl, v jakých podmínkách tam naši vojáci bojovali.

Při těchto bojích v závěru I. světové války byly nasazeny desetitisíce Čechů a vojáků jiných národností. Dědeček mi vyprávěl, že tak příšerně těžké podmínky a tak kruté boje bylo velmi obtížné přežít. A právě při tom „přežívání“ pomáhal vojákům jíl.

V rozbahněných zákopech, kde vojáci byli dnem i nocí, panovaly velice špatné hygienické podmínky a většina vojáků trpěla úpornými trávicími nepříjemnostmi. Trpěli stresem, zimou, hladem, žízní, bolestmi břicha a úpornými průjmy, neměli hygienicky nezávadnou vodu a dostatek jídla.

Kuchaři se snažili, jak to jen šlo, aby svým kolegům pomohli. Přidávali do jídla, dědeček tvrdil, že prý do hořčice, čistý jíl. Jestli byl ten jíl zelený nebo žlutý, to Zelný_jíl_a_tobolkyuž nevím, dědeček to možná ani neříkal a mě jako malou holku ani nenapadlo se na něco takového zeptat. Bohužel se už nemám koho zeptat, kdo kuchařům poradil přidávat jíl do jídla, aby vojákům ulevili od žaludečních obtíží.

Jasné je, že jíl přidávaný do jídla se na Piavě osvědčil.  Pomáhal vojákům čistit trávicí ústrojí, Bohužel jíl ve formě rozbahnělých zákopů plných vody, ve které vojáci leželi, nepomohl jejich kloubům a kostem. Dědeček přežil a vrátil, ale měl tak nemocné kyčle, že po „úspěšné“ operaci endoprotézy strávil zbytek života na lůžku…Takových vojáků, o které se nikdo již více nezajímal, bylo mnoho. Většina ani tu endoprotézu nedostala.

V jiných případech naopak jíl rozmíchaný s vodou a bylinkami, třeba s kostivalem, a přiložený na zpevněnou zafixovanou zlomeninu, urychlil léčení a pomohl odstranit zánět a bolest. Jíl se používal i při léčení zánětů slepého střeva, když pomoc nebyla nablízku a nebylo nikoho, kdy by provedl operaci.

Jak vidíte, léčba jílem není moderní a náhle se přes noc objevený terapeutický nesmysl. Zelený jíl nebo jeho barevní jíloví kamarádi provázejí lidi a zvířata na celém světě a je jedno, které kultury nebo kterého období se to týká. Jíl se uplatní vždy a všude.

Pokud se chcete dozvědět, jak se francouzský zelený jíl používá, podívejte se na Návod k přípravě zeleného jílu.

A pokud stále ještě nevíte, co je to Francouzský zelený jíl a proč ho používat, podívejte se na Informace o zeleném jílu.